| Názory a komentáře z historie: Aktualizace 16.2. Přidávám příspěvky lidí, kterých si velmi vážím pro to, co už dlouho dělají a bez kterých by byl český trial určitě jiný: Jana Dlouhá: Trialem se zabývám již 18 sezónu a vím jak je
těžké trial propagovat. Ne, že o něj není zájem -
je, ale jak jsi sám napsal nikdo za náma do lesa chodit
nebude. Proto Ti fandím a dík za tyto velkolepé akce (INCHEBA). Martin Křoustek: Čau. Tak jsem měl po dlouhý době čas znova navštívit tvoje stránky-už to vypadá líp :- )). Konečně budu i já, zastrčený v Orlických horách vědět, co se děje v trialové matičce Praze a jejím okolí. Pokud bys potřeboval podporu při získávání firmy MOIRA, tak bych ti mohl pomoct. Mám kámoše, který je jedním z hlavních dealerů, je to sportovec, takže se samozřejmě motá i kolem reklamy při různých sportovních akcích. Jinak bych chtěl potvrdit účast i na druhém indoor trialu - pokud už je jisté, že bude. Musím se ještě domluvit s Krejsou, jak bude probíhat letos jejich propagační akce na výstavě Motocykl 05 a navrhnout případné propojení s tvojí akcí. Reklamu Repsol kontra Motul je třeba prodiskutovat. Možná, že hlavní parádu pro Repsol tam bude dělat Lisák se svou Ducaty a já se budu moct v klídku projíždět po tvých překážkách :- )) Taky si musím rozmyslet, jestli se na Motocyklu 05 budu pohybovat už od středy, kdy tam jsou novináři a TV. Rozhovor pro Svět motorů s Karlem Březinou je dobrá propagační věc jak pro mně, Repsol, tak i trial. Tak trialu zdar a dlouhým večerům u PC zvláště. Příspěvek Jirky Kněžourka 8.2.05: Ahoj zdravím všechny trialem postižený. Musím trochu podpořit svého odrostlého trialového žáka, který kdyby byl tak dobrý jezdec jako manažer, tak už ho nemám co učit. Musím jen souhlasit s Oldou, že tu byla zapotřebí kategorie, kde se svezou všichni ti kteří chtějí začít s trialem, ale ještě nezkusili na vlastní kůži co to obnáší. Jsem rád , že se příští rok tato kategorie pojede a že nám, v to doufám pár jezdců přibude. Z mého hlediska je strašně těžké rozhýbat nějakou akci na propagaci našeho sportu, a proto držím palce ať se všechno podaří a ať se konečně rozčeří stojaté vody trialu, hlavně v náboru nových adeptů. Ať můžeme ješťe využít skvělých a nedoceněných výkonů naší reprezentace. Takže Oldo přeji mnoho zdaru a slibuji svoji pomoc kde bude potřeba. Trenér-radil Jirka. Názory začínají fungovat! Díky za názor (a podporu), ale klidně tady vystavím i názory jiné, neřku-li opačné. O.W. Témat na zamyšlení je hned několik. Nabízím hned následující:
Nebojte se, tohle není povinná četba, to je jen pro ty, kdo vydrží. Na druhou stranu, kdo vydrží a naopak taky něco napíše - má možnost. Třeba si to tady někdo přečte. Nebo nepřečte a pisatel bude mít aspoň dobrý pocit, grafoman. Dost keců. Jdeme na to:
Potka jsem jednoho kamaráda. Řekl jsem mu, že začnu znovu jezdit, poradil i, abych to ani nezkoušel, trialisté jsou fouňové, nikoho mezi sebe nepustí, nikdo se se mnou nebude na závodech bavit, akorát se ztrapním, … Mě to bylo fuk, splnil jsem si sen – 20 let jsem toužil po pořádné motorce. První závody na Betě Rev 3 v kategorii senior (přece jsem jezdil, ne) a 1 x 3, ostatní 5. To byla střelba. Na druhou stranu – že by mě nějak závodníci odstrkovali, nevšiml jsem si. Ten problém je jinde. Během 3 sezón, kdy jsem nedokázal problém formulovat, jsem leckdy prudil a zbytečně, nebo jen na špatném hrobě. Existuje určitě spousta názorů, jak vnímat sport a trial. Dodnes u nás převládal názor, že je třeba maximálně zvyšovat výkonnost a táhnout jezdce dopředu – abychom byli výkonnostně na úrovni evropy. Proti tomu nelze říci ani slovo. No jo, ale co ti, kteří prostě výkonnostně na špičku nestačí? Tak to nejsou výkonní sportovci a mají jezdit doma za chalupou…………………… To je prostě špatně. Sem tedy patří zmínka o Petru Hájkovi. Ladič by jezdil, ale je to moc těžké. Je tu spousta jezdců kteří by si zajezdili, jen tak, pro radost. Osobně se mezi ně počítám - i když mám snad nejlepšího trenéra Jirku Kněžourka, tak nic moc. Občas si nade mnou oba rveme vlasy, proto jich máme tak málo. V Německu, Rakousku (jak povídal Arnošt Baláš), ale i v Polsku, se jezdí pro radost. Mluvil jsem při ME v Kramolíně s jednou němkou, taky říkala, že u nás jsou soutěže moc těžké. Je to tak. Největší překážkou je tedy náročnost soutěží. Když už někdo zvenku – kolik jich bylo skutečně z venku za minulé roky?? 5 ? Ne to je moc. 3? Asi. Stejně to byli bývalí jezdci cyklotrialu nebo trialu… Nový jezdec tedy přijde, absolvuje lékařskou prohlídku, dostane licenci, má motorku (s papíry na nic a značkou) a přijede na soutěž. Pokud už není zdatný jezdec, tak projede se štěstím pár sekcí a skončí. Při několika rozhovorech jsem slyšel názor – my jsme si tím taky museli projít, kdo nevydrží, nemá tady co dělat, atd. Trochu mi to připomíná vojnu. Taky se tam každý těšil na to, až bude mazák a dá novejm ochutnat to, co zkusil sám. Má to víc společných rysů – pakárnu si děláme taky sami! Argument z opačného pólu? No to můžeme sekce dělat na parkovišti! Pravda bude někde uprostřed. Zřejmě přece jen se názory posouvají k trialu s lidskou tváří, uvidíme, tanky nemají odkud přijet, tak to snad vydrží. Vzniká volná třída – „příchozí“. Přechod mezi žáky a „C“, kde se bude jezdit pro radost. Možná za pár let to bude nejnabitější třída. Ve světě jezdí pár špičkových jezdců, za nimi je propast. U nás to není jiné. Pár vyvolených, na ně doráží 3-4 mladší a za nimi obrovské odstupy. Tak nějak zakonzervováno. Mockrát jsem nahlas říkal, že do velkého sportu nevidím, říkám, tedy píšu to znovu. Nevidím. Vidím tam, kde jsem – i s klukama. Taky vidím, že jezdí pár dalších kluků, kteří jezdí stejně, líp nebo hůř než my a na soutěž nepojedou. Je to škoda jen pro ně? Je taky pár kluků, kteří si pro minulý rok zařídili licence a motorky, nechali je otestovat, vyrazili na soutěž. Výsledek? 3 sekce a konec… Každý má zkušenosti jak přišel do trilau – někdo jej přivedl. Tenhle efekt sněhové koule funguje. I ten, kdo nic moc nejede může přivést příštího mistra. Ze široké základny je daleko větší možnost výběru, atd. Ruku v ruce s tím jde i publicita. Jirka Svoboda si jako jediný z jezdců připravil svou řeč na valnou hromadu. Přečetl ji a sklidil potlesk. Jedním z témat byla právě publicita – není v podstatě žádná. Nepomůžou žádné známosti, prostě o nás není zájem. Proč? Vždyť se jedná o nejúspěšnější motoristický sport! Jednoduše prostě proto, že nikoho nezajímá 80 potrefených magorů, kteří jezdí po kládách a skalách. Jo, až bude jezdit 10 000 jezdců za plotem a soutěže budou každý týden na 3 místech a budou místními společenskými událostmi, tak budeme ve zprávách na Nově, jako fotbal. Do té doby ne.
Tenhle názor píšu jako autor 25% jezdců kategorie žák. Pro rok 2005, pokud nepřijde někdo z prťat které známe z depa, máme celé 3 jezdce – žáky. To je super. Bedna bude obsazená… Tento příspěvek je krátký – to je vše, já na to odpovědět neumím. Odpověď je zase stejná jako u bodu 1. – pokud nebude spousta otců, kteří si jedou pro radost, pro setkání se stejně postiženými, nebudou ani děti. Jsme zase na stejném místě.
Nepřijdou. Buď si je přivezeme s sebou, nebo prostě nebudou. Kdo se dnes potrmácí do lesa? Já vím, že tam uvidí věci, které nevidí nikde jinde, stejně nepřijedou. Cesta ven? Jo – více jezdců, publicita a něco navíc – musíme mezi lidi. Pokud z toho neuděláme show, nebude zájem. Pokud zůstane trial stejný jako dodnes, bude za pár let ilegální. Nikdo nás do lesa nepustí, budou po nás střílet. Tuhle zkušenost už někdo má, slyšel jsem o tom vyprávět. Jsem prozatím žabař, měl jsem jenom sekeru zaťatou do hrazdy řídítek… Indoory, akce a soutěže ve městech, to nám zajistí budoucnost. Pokud se o nás bude vědět, psát, budem v televizi, máme šanci. 5.2.2005 Oldřich Wünsch |